Čím si Praha projde, aby byla za 20 let lepším místem k životu

Když si zkusím představit, jak bude Praha vypadat za pár let a použiji k tomu data, která dokumentují proměny města v posledních deseti letech, vidím dost bezútěšný obrázek. V aglomeraci Prahy bude přibývat každý rok 15 až 20 tisíc nových obyvatel, ale většina z nich si najde bydlení za hranicí města. Jejich volba bude jasná, i když budou dopředu tušit, že nové bydliště postrádá řadu důležitých služeb, místa ve školách pro děti, lékařské služby nebo uspokojivou nabídku kulturních akcí. Dostupnost a kvalita samotných nemovitostí převáží v rozhodování nad nevyhnutelnými problémy s každodenním dojížděním.

Bohužel důsledky spojené s dojížděním lidí za prací a do školy ze sídel bez kvalitní občanské vybavenosti ponese i řada těch, kteří s ním nemají nic společného. Na silnicích v samotných obcích bude v době ranní a odpolední špičky přibývat kolon. Ještě se prohloubí obavy rodičů z toho, když budou jejich děti chodit samy podél frekventovaných silnic. Na mnoha místech v blízkosti metropole se začnou zpožďovat autobusy obsluhující malé obce, protože budou často sdílet s auty stejné pruhy na ucpané silnici. A odlišná nebude situace ani na dalších místech po cestě do centra metropole. Zácpy přibydou na radiálních silnicích do centra města. Velká většina lidí bude totiž dnes, stejně jako za deset let směřovat právě tam, kde je o tolik víc pracovních míst, škol a veřejných služeb než kdekoliv jinde. Jen těch lidí bude znatelně víc než nyní. Nelze přitom očekávat, že se v širším centru zvýší kapacita ulic, které jsou již dnes auty zcela zaplněné. A v nejbližších letech nebude ještě v provozu ani žádné z připravovaných kolejových spojení (tzv. metro S), která mohou nejlépe konkurovat rychlostí a komfortem vlastnímu autu a nabídnout tak přijatelnou alternativu alespoň části těch, kteří jinak každý den cestou do města vytváří dopravní zácpy.

A pak tu budou dopady dojíždění na samotné centrum. Už dnes vidíme, že ti, kdo tu bydlí, i ti, kteří sem přijíždí, mají problém zaparkovat. Není žádnou výjimkou, že auta parkují na přechodech a chodnících. Nutno přiznat, že to nejsou jen kurýři, ale že k neutěšené situaci v ulicích přispívají sami obyvatelé, kteří si pořizují stále více aut, která pak není kde zaparkovat. Bohužel to vše přispívá k tomu, že se v centru zpožďují tramvaje a je pravděpodobné, že to bude stále častější. Za pár let může na zastávky přijet se zpožděním třeba třetina všech tramvají a nikoliv 17 % jako nyní. Bude proto přibývat lidí, kteří budou s cestováním po centru města nespokojení; ti, co se vydají na cestu autem kvůli zácpě; ti, co pojedou tramvají, kvůli tomu, že přijedou pozdě; ti, co půjdou pěšky nebo pojednou na kole, kvůli hluku, prachu a nevyžádanému adrenalinu.

V tu chvíli bude možná více lidí hledat řešení v ostatních evropských městech, která se v podobném problému ocitla mnoho let před námi, ale dnes se v nich dobře žije. Budou pátrat po tom, co se muselo stát, aby dnes byla tato města plná zeleně a prostoru v ulicích, který vybízí k zastavení nebo procházce, bezpečných cest pro cyklisty, aby v nich byl čistý vzduch, fungovala hromadná doprava a dalo se zaparkovat. Možná si při té příležitosti položíme některé zajímavé otázky, např. jak je možné, že lze Londýn projet autem, i když se jeho aglomerace každoročně zvětší o 70 tisíc nových obyvatel; proč není v Berlíně problém zaparkovat, i když se zde k novým bytům nemusí postavit žádná parkovací místa pro auta nebo jak je možné, že ve Stockholmu vzrostl za jednu dekádu podíl lidí, kteří se pohybují po městě na kole z 0 na 7 %, i když jsou tam kopce, vítr a zima.

Mezitím, co na tyto otázky budeme hledat odpovědi, začnou se jednotlivé městské části postupně bránit nepříjemným projevům kyvadlového pohybu obyvatel zázemí města do centra a zpět. Aby zajistila svým obyvatelům bezpečný a příjemný život ve svých ulicích, budou stále rozšiřovat území určená primárně bezpečnému pohybu chodců, cyklistů a cestující v hromadné dopravě. Bezprostřední okolí škol a školek se v některých obdobích dne zcela přizpůsobí pohybu dětí; některá parkovací místa (nejprve pro návštěvníky) ustoupí stromům a předzahrádkám. Do ulic přibude více zeleně a prvků využívajících dešťovou vodu k ochlazování vzduchu a závlaze v teplých dnech. I v obyčejných ulicích přibydou lavičky oceňované zejména staršími lidmi. Lze očekávat, že jako první začnou být tyto změny viditelné v centrálních městských částech. V nichž se totiž už dnes pohybuje velká většina lidí pěšky, hromadnou dopravou nebo na kole, a proto z nich bude mít naprostá většina místních obyvatel velký prospěch.

A jak už to bývá, co se daří u sousedů, budeme chtít taky. Klidné, čisté, bezpečné prostředí plné zeleně se bude rozšiřovat do dalších a dalších historických i nových ulic. V jistý okamžik začne být zřejmé, že každodenní dojíždění autem ze suburbánních oblastí do centra města bude až na výjimky spojeno s nepříjemnostmi a značnými finančními náklady. A volba toho, kde bydlet, už pro mnoho lidí nebude tak jasná jako nyní. Začnou si více všímat, kolik služeb a míst ve školách je v jejich budoucím bydlišti a jak daleko to budou mít na zastávku městské železnice nebo nejbližší stanice metra.

I když to asi bude trvat ještě mnoho dalších let, začnou být přímá kolejová spojení do různých částí města díky vlastní trati a tunelům mnohem rychlejší než jakýkoliv jiný způsob povrchové dopravy. Postupně zapůsobí vedení a zastávky rychlých kolejových linek na rozvoj území jako magnet. V jejich blízkosti vyroste nová zástavba, která však bude po všech těch špatných zkušenostech zbavená většiny svých současných nedostatků. Bude prostorově mnohem koncentrovanější, a tím bude šetřit energii a poskytovat stín, jehož význam bude v budoucnu mnohem větší než nyní. Bude se zde šetrněji nakládat s vodou a ta bude spolu se zelení sloužit k ochlazování. Mnoho energie a tepla pro domácnosti a služby se vyrobí přímo v místě spotřeby a využijí se k tomu i materiály považované dosud za odpad. Především ale budou jednotlivé nové čtvrti obsahovat mix prostoru k bydlení, obchodů a restaurací, služeb, sportovišť, kulturních zařízení a všeho dalšího, co lidé potřebují k dobrému životu. Vše bude tak blízko, že to často půjde i bez dopravy. Nevím, jestli díky tomu budou lidé radostnější, jistě jim ale ubyde velká část velkoměstského stresu. Ve vzniku chytřejších, možná trochu skromnějších, ale jistě klidnějších městských čtvrtí je šance, že bude Praha v roce 2043 lepším místem k životu.